Obaly na CD a LP
|
|
|
|
Před více než půl tisíciletím žil v břevnovském klášteře vzdělaný mnich Jan z Holešova. Zajímal se o život prostých lidí, všímal si jejich zvyků, naslouchal písním, které zpívali, vyptával se starých pamětníků. Své poznatky zaznamenával. Ve spise nazvaném Štědrý večer vylíčil vánoční obyčeje našich předků; zmínil se také o písni, která se při této příležitosti zpívala: Vele, vele, stojí dubec prostřed dvora. To je tedy naše nejstarší vánoční koleda; její další text ani nápěv se nepodařilo zjistit. Zato dodnes zní o vánocích píseň Narodil se Kristus Pán, která není o mnoho mladší než Vele, vele - aspoň pokud jde o stránku melodickou. Vznikla z latinské duchovní písně Ave hierarchie coelestis - Buď pozdraveno, kněžstvo nebeské. Postupem času se hudební tvar proměnil do podoby, jakou dnes známe; avšak v 18. století existoval kromě ní ještě jeden, odlišný, svým rázem téměř taneční nápěv, velmi oblíbený a rozšířený. To bylo v době, která již znala mnoho našich dnešních koled. Melodicky i textov ě vyrostly z poezie a hudby českého baroka; nejedná z nich přešla do pokladu lidových písní z vánočních pastorálních skladeb barokních a klasických, jejichž autoři jsou buď neznámí nebo zapomenutí. Četné koledy obsahují kancionály 17. a 18. století, zejména Jana Rozenpluta, Jiřího Hlohovského, Pavla Sessia, Jiřího šípaře, Matěje Václava Šteyera, Václava Hola-na Rovenského a Jana Josefa Božana. Pokud jde o název koleda: býval různě vykládán -staroslověnské slovo koleda znamenalo novoroční den, balkánské románské národy označovaly slovem kalenda pohanské oslavy zimního slunovratu spojené se zpěvy, průvody a rozličnými zvyky. Zní tu nepochybně latinský výraz pro prvý den v měsíci, Kalendae. Naše koledy podržely tedy význam - zúžený na oblast hudebně-literární -jistých výročních obřadů, spjatých především se zimním slunovratem, později do téže doby umístěnými křesťanskými vánocemi. Jsou ovšem také koledy jarní, velikonoční. V západní Evropě byly odvozeny názvy vánočních písní z jiných zdrojů, i když se tu vánoce někdy označovaly pojmy stejného latinského původu (provencalské Calěndo). Starofrancouzské výrazy caroles a anglické carols vznikly z názvů tanečních písní a skladeb (latinsky caraula, choraula, choreola). Anglické carols jsou doloženy od 15. století (Nowel syng we novu al and sum), typickým příkladem žánru je koleda z Goventry (1591) Lully, lulla, thou little tiny child. Ve Francii a odtud pak i v Anglii se od 16. století horlivě zpívaly noels. Byly to jednak známé světské písně upravené pro vánoční potřebu, jednak umělé vánoční písně komponované v lidovém duchu. Název pochází buď ze zkomoleného jména Emanuel (hebrejsky: bůh s námi, právě narozený spasitel), ze slova natale-narození, či z výrazu pro novinu, radostnou zprávu (provencalské vánoční písně -li nouvé). Noéls savojského hudebníka Nicolase Martina, vydané v Lyonu roku 1555, mají roztomilou naivitou hudební i slovní překvapivě blízko k českým vánočním písním; v jednom z vánočních "koncertů" Michela Gorette z konce 18. věku se objevuje nápěv písně Kočka leze dírou. Jedna z nejstarších německých vánočních písní - Weihnachtslieder -jfoseph lieber, jfoseph mein, zachovaná v lipském rukopisu z roku 1500, byla součástí vánočních her, dramatizovaných betlémských příběhů, které jsou neodlučitelně spjaty s vánoční symbolikou a - také u nás - důležitým pramenem vánoční hudební tvorby. Zmíněná anglická koleda z Goventry i německá píseň o Josefovi je zároveň příkladem pro velmi rozšířený a významný typ ukolébavky. Nejstarší vánoční hry na našem území, které spojovaly dvě latinské písně Magnum nomen domini a Resonet in laudibus ( Velké jméno páně a Chvalné zaznívá) a rozličně přestavovaly jejich sloky, zpívané třemi předzpěvá-ky a třemi "hochy", jsou známy pod názvem ,, Jesličky" nebo také "Kolébka"'. Odtud byl jen krok k maka-ronským koledám, směšujícím latinu s národním jazykem, koledám zpívaným po celé Evropě potulnými žáky - na trzích, v šenkovnách, v klášteřích, v panských sídlech. Studenti měli vždycky vyvinutý smysl pro humor -a tak se už ve středověku dostaly do textů jejich vánočních zpěvů komické i satirické prvky, jaké se objevují i v pozdějších dobách v řadě lidových koled. U nás o tom svědčí například rázovité koledy krkonošské, které jsou plastickým obrazem výjevů ze života horáků, s popisem skutečných událostí, situací, osob. Hudební svět vánočních písní je neobyčejně bohatý a pestrý. Lze se tu setkat s širokou škálou úivarů od vážných, pomalých zpěvů epických i lyrických až k formám vysloveně tanečním. V polských koledách je vůdčím tanečním živlem polonéza; v našich polka, jejíž plně vyjádřený hudební tvar stylizují četné pastorální skladby již v 18. století; ve východní oblasti je to především odzemek. Mezi koledami evropských národů existuje nejedná nápévná souvislost, ať už pramení ze společného motivického základu středověkých latinských zpěvů nebo z novějších styčných znaků pastorální melodiky. Jsou i určité vztahy textové; a zde stojí za zmínku historie písně Good King Wenceslas. Jde o českého krále a světce Václava; legendu o něm a jeho dvořanu Podivenovi vydal německy roku 1847 český spisovatel Václav Alois Svoboda Navarovský; anglický duchovní John Mason Neale odtud čerpal látku ke svým veršům, jimiž roku 1853 podložil nápěv staré jarní latinské písně Tempus adest floridum z roku 1582. Ale tento v podstatě nevánoční zpěv dostává patřičným podáním opravdovou vánoční náladu a je v Anglii oblíben jako u nás Narodil se Kristus Pán či Nesem vám noviny! Je zajímavé, že i zakořeněná tradice v takové zemi, jakou je Anglie, měla značné výkyvy: v době dětství spisovatelé Charlese Dickense, klasika vánoční povídky, se přestávaly v Anglii koledy zpívat; jistý literát jménem William Hone prý tehdy prohlásil, že koledování v Anglii během několika let úplně zmizí. Nezmizelo. Naopak. Romantismus oživil staré lidové obyčeje a s nimi i zájem o vánoční zpěvy -nejen ovšem v Anglii; zájem trvající až do našich dnů. Tisíce koled bylo zaznamenáno a vydáno tiskem, ty nejmilejší a nejoblíbenější jsou vysílány v posledních prosincových týdnech rozhlasy a televizemi, nahrávány na magnetofonové pásy a gramofonové desky. V této podobě plní své poslání nejlépe: jdou za lidmi přímo do jejich domovů a prozařují je čirou poezií vánoc. © JIŘÍ BERKOVEC 1965 |
