Kolekce Nádherné Vánoce

obsahuje jak tradiční koledy, tak i další vánoční hudbu z období od renesance až po současnost. Jedinečné ovzduší lásky a harmonie, spojené s Vánocemi, bylo a je jednou z nejsilnějších hudebních inspirací skladatelů všech dob. I když dnes lidová a umělá tvorba vstupují do našich domovů ruku v ruce, vždy tomu tak nebylo. Koledy vznikaly nejčastěji jako taneční melodie, které se zpívaly při procesích, na ulicích, nikdy ale ne v kostele. Anglické označení pro koledu - "carol", pochází s největší pravděpodobností z francouzského "carole"' - středověkého jména pro kolovy tanec. Také slovo "noěl" převzali Angličané z francouzštiny, kde znamená Vánoce. Slova koledy The First Noél pocházejí nejspíše ze 13. nebo 14. století. Prvního otištění se tato koleda dočkala až v roce1833. Mezitím byla roku 1628 anglickými puritány zakázána jako příliš veselá, zejména kvůli její bujné taneční melodii, která možná původně také vznikla ve Francii.

Koledy neputovaly přes hranice jen v nových jazykových verzích. Už v 16. století vánoční písné často kombinovaly místní jazyk s latinskými větami nebo celými slokami. Jsou melodie, jako anglická lidová Greensleeves, které pocházejí z dávných dob a těžko už dnes vystopujeme jejich kořeny. Na tuto melodii se zpívá anglická vánoční píseň What Child 1$ This?, ale i mnoho dalších textů - vzpomeňme třeba českou verzi, kterou nazpívala Marta Kubišová. Zdá se, že melodie Greensleeves znamenala pro každého něco líného. Anglická královna MžbČta 1. prý na ni tančila; William Shakespeare ji zminuje coby milostnou baladu v ko-medii Veselé paničky windsor-ské; v roce 1580 ji nechal jako své dílo zapsat Angličan Richard Jones, i když se už tehdy zpívala několik století. : Na konci 16. století k melodii Greensleeves vzniklo několik duchovních textů. Anglická vánoční textace z roku 1865 je dílem básníka Williama Chat-tertona Dixe.

Ze 17. století pochází mnoho melodií, jež zpívali koledníci na ulicích. Často neměly náboženské texty, ale byly prostou žádostí o peníze nebo o jídlo. Jednou z takových koled je známá anglická We Wish You a Merry Christmas. Existují také velmi populární koledy, které vznikly mnohem později. Píseň Stille Nacht (Tichá noc) se zrodila vysoko v horách v malé rakouské vísce jménem Obersdorf na Štědrý den roku 1818. Tamější farář zjistil, že varhany v kostele jsou rozbité a uvědomil si, žeje nemůže použít při slavnostní bohoslužbě. Inspirován okolní scenérií napsal proto text a požádal svého varhaníka Franze Grubera o jeho zhu-debnění. Tichá noc zazněla toho večera poprvé jako dvou-hlas za doprovodu kytary. Jen o několik desítek let později vznikla snad nejznámější koleda v anglickém jazyce Jingle Bells (Rolničky). V roce 1857 ji v Bostonu složil učitel nedělní školy James Pierpont jako zpestření výuky pro své žáky. Premiéru měla na Den díkůvzdání a pro velký úspěch ji Pierpontovi svěřenci zpívali znovu při svém vánočním představení. Brzy zněly Rolničky po celém Bostonu. Zajímavá historie se pojí k jiné známé vánoční písni. John Francis Wade, Angličan žijící ve Francii v 18. století, si přivydělával opisováním latinských básní. Možná napsal slova k písni Adeste fideles sám,možná si jen ponechal kopii textu, který se mu líbil. Jisté je, že dal dohromady latinská slova s melodií Johna Readin-ga a společně je publikoval v roce 1751.

Vánoční píseň O Holý Night (Svatá noc) vznikla jako melodie, kterou složil v minulém století francouzský skladatel Adolphe Adam. Poslal ji svému příteli, básníkovi jménem Cappeau de Roquemaure, a požádal ho o její otextování. Tak vznikla Cantique de Noěl (v anglické verzi O Holý Night). K této písni se váže dojemný příběh z období války mezi Francií a Pruskem. Na Štědrý den roku 1870, když obě vojska stála proti sobě nedaleko Paříže, jeden francouzský voják vylezl ze zákopu a začal zpívat píseň Cantique de Noěl. Střelba ustala. Po chvíli odpověděl německý voják zpěvem tradiční německé koledy Vom Himmel Hoch.

Podle historického podání se pak už té noci nestřílelo. Některé vánoční písně se staly tak populárními, že skladatelé včleňovali jejich melodie nebo texty do svých děl. Několika podob se dočkala například jedna z nejznámějších básní Charlese Wesleyho Hymn for Christmas Day (Hymnus pro Štědrý den). Nejdříve George Whitefield v roce 1753 upravil její text tak, že dnes začíná slovy Hark, the Herald Angels Sing. Felix Mendelssohn-Bart-holdy byl v roce 1840 požádán o kantátu na počest Johanna Gutenberga, vynálezce knihtisku. Složil veselou melodii, ale nebyl si jist, zda je vhodná pro církevní kantátu. Problém vyřešil v roce 1855 William H. Cummings, který zmíněný \\esleyho text upravil k Men-delssohnově melodii. Zvyk zdobení vánočních stromků pochází z Německa. Existuje dokonce legendao tom, že o půlnoci, kdy přišel Ježíšek na svět, rozkvetly všechny stromy na celém světě, aby ho uvítaly. Kolem roku 1840 se tento zvyk dostal do Anglie a německá koleda o vánočním stromku O Tannen-baum se prý zpívala i na královském dvoře. 19. století přineslo renesanci lidové hudby a samozřejmě také vánočních písní. Vánoce se staly populárním svátkem, který slavily široké vrstvy obyvatelstva. Koledy se dočkaly zpracování nejrůznější kvality, včetně manýristických a sentimentálních úprav.

Konec 19. a začátek 20. století znamenal návrat k původní podobě lidové tvorby a sběratelé shromáždili množství vánočních písní s jednoduchými, často tanečními melodiemi. V minulém století ale vznikly také původní vánoční skladby, které se hrají dodnes. Charles Gounod se narodil v Paříži v roce 1818 a v mládí studoval v katolickém semináři. Věnoval se hudbě a celý život byl hluboce věřící. Mnoho jeho skladeb má církevní charakter. Gounod dobře znal a velmi obdivoval hudbu Johanna Sebastiana Bacha. Mezi Bachova mistrovská díla patří mimo jiné cyklus skladeb Dobře temperovaný klavír, vydaný tiskem roku 1722. Cyklus obsahuje preludia a fugy ve všech tóninách dia-tonické škály. Úvodní preludium v C dur je vlastně sledem arpeggií, jeho kouzlo nespočívá v určité melodii, ale v jemně se měnících harmoniích. Gounod se chopil možnosti, kterou tato skladba skrývá, a roku 1852 publikoval dílo nazvané Méditation (Meditace). Bachovu hudbu nijak neupravoval, jen k ní přidal půvabně se klenoucí melodii. Gounodova kombinace melodie a doprovodu byla původně určena houslím, klavíru a harmoniu (nebo varhanám). V roce 1859 podložil jistý katolický kněz melodii slovy modlitby Ave Máňa. Tak prý archanděl Gabriel zdravil Pannu Marii, když jí oznamoval, že brzy bude nosit pod srdcem Syna božího.

Oblíbeným tématem vánočních písní je historie dárků pro svaté dítě narozené v Betlémě. Ne každý mu mohl darovat něco tak cenného jako tři králové. Například píseň The Little Drummer Boy o malém bubeníkovi vypráví dojemný příběh malého chlapce. Jeho nejcennějším majetkem byl bubínek, který s hrdostí a láskou věnoval Ježíškovi. Hudebně příběh ztvárnili v roce 1958 Henry Simeone a Henry Onorati. Anglický zvyk zdobit vstupní haly domů pochází od Římanů, kteří kdysi v Británii vládli a slavili Saturnálie, veselé svátky zimního slunovratu. V křesťanské Anglii byly ke zdobení používány převážné cesmínové keře, protože jejich rudé bobule symbolizují kapky Ježíšovy krve a ostnaté listí trnovou korunu. Když byla hala ozdobena, zapálilo se v krbu velké poleno. Mělo hořet co nejdéle, prý aby spálilo všechno zlé z minulosti. Kousek zbylého dřeva byl uložen na příští rok, kdy se od něj zapálilo nové poleno. V polovině 19. století se Washington Irving a někteří další američtí spisovatelé snažili zavést v Novém světě anglické vánoční tradice. Jednou z populárních písní, která přispěla k tomu, že se to podařilo, byla i Deek the Halíš o zdobení cesmínou. Její melodie pochází z dávného Welsu, ale slova vznikla na konci 19. století v Americe.

Kromě koled a hudby volně spojené se zimním obdobím nebo vánoční náladou přináší kolekce Nádherné Vánoce | i hudbu přímo napsanou pro | určitý svátek. Například v ru- | kopisu Concerta grossa, \ g moll, op. 6, č. 8 pro smyčce i a basso continuo Arcangela | Corelliho bylo autorem při- l psáno "fatto per la notte di j Natale" ("vytvořeno pro noc | narození Páně"). Tento kón- ( čert byl publikován v Amste- l rodamu v roce 1714 jako tzv. | Concerto dá chiesa, čili koncert pro chrámové provedení. Vánoční oratorium Johanna Sebastiana Bacha obsahuje šest kantát určených pro tři sváteční dny vánočního a novoročního období. Celá partitura je určena pro sólisty, sbor a orchestr a skládá se převážně z hudby přejaté z Bacho-vých církevních kantát. Německý skladatel Georg Friedrich Hándel žil od roku 1712 v Anglii.

V létě roku 1741 byl požádán, aby napsal nové oratorium pro hudební benefici ve prospěch nemocnice v irském Dublinu. Hándel si vybral ke zhudebnění text anglického básníka Charlese Jennense o životě Ježíše Krista. Skladbu dokončil za neuvěřitelných 23 dní. Dub-linská premiéra oratoria nazvaného Mesiáš se konala 13. dubna 1742 a sklidila obrovský úspěch. V Londýně se Mesiáš hrál poprvé o rok později. Král Jiří II. byl prý tehdy natolik pohnut triumfálním závěrečným sborem, že povstal a zůstal stát až do konce skladby. Od té doby je tradicí, že publikum majestátní Hallelujah vyslechne vstoje.

Clair W. VanAusdall (volně přeložila a upravila Zuzana Vimrová)